Snad jednou neskončíme jako Francie
By - Posted on 01 Říjen 2005
Jak poznáte, že jste ve Francii ? Zpomalí se vám dýchání, myšlení, pohybový aparát, metabolismus, prodlouží se čekací doby, přestane vám chutnat, objevíte u sebe nečekané množství nejrůznějších fobií, začnete se podivovat místní logice a pocítíte silný nacionalismus, nejen ten jejich, ale hlavně svůj vlastní.
Francie je zemí vína, sýrů, ale prý i vybraného gurmánství. Nemohu souhlasit ! Vše čpí stejným mdlým pachem a chutná stejně neurčitě, ať právě žmouláte rybu, těstovinu či mleté maso. Je zřejmě na vás, abyste si jídlo dochutili až leží před vámi na stole. K dispozici byste měli mít nějaká koření, pepř, sůl anebo si budete muset objednat spoustu omáček různých příchutí. 
Pokud zrovna dobře nesnášíte pohled na krev nebo zkrátka rádi upečené maso, protože dle mě se alespoň takto člověk odlišuje od zvířete, neobjednávejte si ve Francii steak ! Pokud neřeknete, jak moc udělaný ho chcete, buďte připraveni, že vám donesou steak, který vám na talíři začne pojídat přílohu. Pokud řeknete Medium, steak bude naložen v krvavé lázni. Pokud řeknete Well done, váš steak bude v úplném středu syrový, zato kůrčičku bude mít černou tak, že jím budete chtít přiložit do kamen. Samozřejmě je pojídání steaků ve Francii pro cizince odvážným, nicméně fungujícím šetřícím prostředkem. Po takovém obědě vám zaručuji dvoudenní půst. Že se nedá na míchané zelenině nic zkazit ? Pokud vám nevadí chuť vody z mrazáku, pak je vše v pořádku. Lákal by vás slaný koláč pokaždé jiné barvy, ale evidentně se stejnou náplní ? Běžně si k obědu dáváte čtyři kulaté bílé brambory, suché těstoviny a kus filé ? Nebo suchou rýži a suchou kostku pečeného lososa s vařeným květákem na doplnění ? Nebo plněné těstovinové taštičky na italský způsob a k nim rýži ? Nebo rybu s vařenými fazolemi a brokolicí ? Já tedy ne !
Měli jste někdy dojem, že Francie voní levandulí ? Dovolte, abych vás vyvedla z omylu. Pokud se budeme věnovat okolí Paříže, tak tady tedy na levanduli, obecně na vůni, zapomeňte. Přes nos vás tu praští nepopsatelný, pro mě dost nesnesitelný smrad.
Připomíná mi totiž smrad slepic v kurníku, pro který jsem zhruba do svých 18 let nejedla vůbec vajíčka !!! Smrdí tu tak jak odpadky, ulice, tak dokonce celé nákupní centrum, málem, jako by tím smradem vytírali podlahy ! Ulice nákupního centra je posetá malými pekárničkami, bagetárnami, ale nic ten smrad nepřehluší. Pak si u nich něco kupte … Bohužel to bude dáno tím, že jsou Francouzi takový prasata. Zásadně nesplachují, ani ženský ne, takže vejít na záchod mě stojí velké přemáhání, takový smrad totiž přemlouvá váš žaludek, aby se podělil o vaši snídani ! Francouzi se vozí v autě, které vypadá, jakoby v něm měsíce žila lesní zvěř a bezdomovci dohromady; o víkendu chodí do práce v teplákách a špinavých kalhotách, nechtěla bych vidět, v čem chodí doma; když vám v metru přebývá nějaké smetí, není problém ho zastrkat za okýnka, pod sedačky; když někdy omylem nakouknete do zákulisí těch obchůdků v nákupním centru, pomyslíte si, že u Číňana je jistě bezpečněji; procházet podchody metra je občas jako procházet brněnskou "zlatou uličkou", když vás tam občas překvapí něčí vykonaná potřeba; jak už je obecně známo, Francouzi doma chodí v botách; odpadky a špačky hází na zem; jí syrové maso atd., atd. a jistě by toho ještě bylo.
Francie je socialistická země západu. Důchodci mají vysoký důchod, zaměstnanci nesmějí pracovat více jak 6 dní v tahu, na služební cestu mohou vyjet maximálně na 3 týdny, neexistuje třísměnný provoz jako u nás, ale zaměstnanci jsou specializovaní buď jen na dny, noci, nebo na víkendy. Ti, co pracují pouze v noci, mají na oplátku slušných 62 dní dovolené. A jak probíhá taková víkendová směna ve francouzském podniku, vám asi ani nemusím popisovat :-) Všichni jsou v těch teplákách, klábosí se, objednávají se hromadně kafíčka každou půl hodinku, pak se koupí obrovský koláč, neskutečně sladký, všichni se sesednou a napchávají se, je možné se taky hromadně odebrat do kuchyňky a začít vařit guláš :-) Pokud už pro vás váš francouzský zaměstnavatel nemá práci, bude vám z vlastní iniciativy hledat novou, nebo se vás pokusí přeložit jinam, a pokud se vám to nebude líbit, klidně ve svých 50 letech odejdete do důchodu, vždyť budete i tak brát velké peníze, asi tak čtyřikrát větší než je náš průměrný plat. A když se zaměstnancům něco nelíbí, tak vyjdou do ulic, vždyť ve Francii pořád někdo stávkuje ! Stávkování je jejich národním sportem ! Zanedlouho poznám na vlastní kůži, jak vypadá stávka v dopravě :-(
Celá Francie je strašně sebestředná. Donekonečna vám bude vnucována návštěva skvělé Paříže, předhazován pouze a jen jejich pohled na svět, jejich zvyky, jejich kuchyně. Francouzi totiž doteď nejsou schopni pochopit, že jinde se možná žije stejně dobře, jí se výborné věci, vaří skvělé pivo a že na jejich zvyklosti nikdo není zvědavý. Když si budeme všichni u nás na pozdrav strkat ruce do uší, tak to asi nebudeme vnucovat cizincům a říkat, že je to ten nejlepší způsob zdravení se, nebudeme asi nikoho nutit jíst bramborové knedlíky, nebudeme si myslet, že jiná města ve světe určitě nemají takové množství památek jako naše Praha atd. Ale Francouz vám svoje zvyky bude pořád servírovat a vyžadovat jejich plnění. Francouz si taky pořád myslí, že jsme od nich na hony odlišná země. Neustále se ptá, jestli je tu pro nás draho a když se mu dostane pravdivé odpovědi, že až na potraviny je tu draho jako u nás, tak rychle hledá možné vysvětlení, až ho napadne spásná myšlenka na Evropskou unii a začne se neobratně plést do politiky a teoretizovat na téma zvyšující se úrovně ČR od vstupu do EU, a když se mu dostane ujištění, že vstupem do EU se nic nezměnilo, je v pasti a svým kamarádům z tohoto hovoru přehraje jen pasáž o tom, jak tady máme oproti nim levné potraviny. Bohužel jen ty naše platy jsou pořád jaksi pětkrát nižší … Když vyzvídají, jestli máme taky základní zdravotní pojištění a bůhví co ještě všechno a zjistí, že ano, pomyslí si asi, že je u nás zřejmě hodně věcí normálních, ale stejně, když dostane nabídku odjet k nám na měsíc za prací, pořád si bude myslet, že jede do banánistánu a ustrašeně se ptát, co tu jíme, jestli je u nás něco k vidění apod. Jediné, čeho by se měl sakra bát je, že se u nás nedomluví, protože pořád ještě většina Francouzů striktně odmítá mluvit anglicky. Promiňte, ale takhle zabedněná bych opravdu nikdy být nechtěla a jsem vděčná za to, že mi naše malá země dává tak široký rozhled.
Tento článek je publikován ze stránek http://www.proluka.net Lucii (pozn.autora blogu )
2024 © 
